Chan-šan

Básníci i nepíšící :-) zde mohou vkládat poezii i nerýmovanou, ač jinými napsanou, jako vlastní vnímanou.

Moderátor: Šumle

Pravidla fóra
Básníci i nepíšící :-) zde mohou vkládat poezii i nerýmovanou, ač jinými napsanou, jako vlastní vnímanou.

Chan-šan

Příspěvekod pedrito » čtv 12. úno 2009 12:50:35

Na hoře Chan-šan žije holý červ
má bílé tělo, červenou hlavu
v rukou drží dvě knihy
jedna je o Cestě, druhá o její síle
tam, kde se usadí, nestaví pec
na svých cestách nevláčí s sebou šaty
neustále však mává ostrým mečem poznání
aby jím ubil lupičovu smyslnou touhu.

...

Nikdy rozhovor – stále jen mlčení
o čem chceš vyprávět těm, kdo přijdou po nás?
Zalezlý v hlubokém lese daleko od světa
jak ti má vzejít semínko poznání?
Nebudeš silný ani bdělý takhle zřízený
ledový vichr přinese ti nemoc a brzkou smrt.
Orej hliněným oslem pole na skále
a nikdy se nedožiješ doby žní.

...

Ptáci v horách přemohli mé city
chatrč zarostla mi trávou.
Divoké třešně se lesknou rudou barvou
vrbové proutí splývá k zemi jako dlouhý šat.
Štěrbinou mezi modročernými hřebeny
dere se ranní slunce
obláčky v zeleném jezeře si chtějí hrát.
Zdalipak víte, že svět prachu opustil jsem rád
své kroky namířil k jižnímu převisu Ledové hory?

...

Svobodně letí můj pohled až k Tchien.tchaj
sám a vysoko nad stádem vrcholků
vítr šumí a rozhoupává bambus a borovice
měsíc se třpytí v příboji dalekých pobřeží
shlížím dolů na zelený lem hory
s Bílými oblaky o tajemné nauce rozprávím
hory a řeky jsou příjemné mému divokému srdci
hluboko v nitru však o příteli sním.

...

Od doby, co odešel jsem do ústraní na Chan-šan
živím se pouze divokými plody
o nic se nestarám a klidný život mám
na tomto světě má všechno předurčenou cestu
jak řeka uplynou v něm stovky let
náš čas – křesadla je jiskrou
klidně se snažte měnit svět
já sedím v tichém usebrání na útesu.

...

Mezi tisíci oblaky tisíckrát tisíci vodami
žije básník s klidnou duší
ve dne putuje přes modré hory
večer se vrací a odpočívá na úpatí skal
jaro i podzim kolem něj přeletí
dospěl již ke klidu, nehromadí prach
jak je nádherné na ničem nelpět
být jako široký proud řeky na podzim.

...

Ach ano, bydlím na hoře Chan-šan
roky už dávno nepočítám
se svým určením jsem se v lese skryl
své dny nahlížením podstaty jsem naplnil
na tomto útesu živou duši nepřivítám
bílá oblaka mne stále obklopují
namísto lůžka měkkou trávu mám
místo pokrývky se nebem přikrývám
s hlavou příjemně opřenou o kámen
s proměnami všehomíra odplývám.

...

Vyvěštil jsem si život mezi skalami
ptačí stezka, a nikdo o mně neví.
Co podle vás leží za mým dvorem?
Bílá oblaka halí temné skály.
Kolik let tu asi jsem?
Tolikrát jsem viděl, jak se jaro mění v zimu.
Vyřiďte lidem, žijícím v přepychu a v bohatství
že s marnou slávou vyjít neumím.

...

Potká-li dnes někdo Chan-šana
jistě označí ho za blázna.
Můj zjev není zrovna přitažlivý
tělo se hadrů ranci podobá.
Mým slovům nikdo nerozumí
když druzí řeční, ústa zavírám.
Vy, kteří neustále pospícháte sem a tam
zkuste jednou dojít na Chan-šan.

...

Moudří mužové – vy jste mě zavrhli
já blázen – zavrhuji vás.
Nechci být ani blázen, ani mudrc
proto je lepší neslyšet váš hlas.
Za soumraku zpívám jasnému Měsíci
za rozbřesku tančím s bílými oblaky.
Jak bych mohl ústa a údy udržet v klidu
dokud mi vlasy úplně nezbělí?

...

Po celý život jsem dělal hlouposti
jednal lehce a snadno, smál se vážnosti.
Nad kšefty ať si lámou hlavu jiní
já se držím svého Jediného svitku.
Proč bych ho měl dávat úhledně podlepit
a kamkoliv přijdu strkat ho lidem pod nos?
Podle nemoci předepisuji lék
vhodný prostředek k záchraně každé bytosti.
Je-li však tvá hlava prosta všech myšlenek
zbývá snad něco, co nelze nahlédnout?

...

Jednou tak přijít na Chan-šan
uklidnit všechny zmatky
již žádný chaos myšlenek
a srdce prosté pochyb
s klidnou duší
na skalní stěnu báseň psát
nechat věci
odplývat
jako člun bez šňůry
a pak se vracet zpátky.

...

K východnímu vrcholku se vypravuji
už kdoví kolik let.
Když jsem tam včera po úponcích ručkoval
přepadl mne v půli cesty vítr s mlhou.
Na úzké cestě se mi zachytily šaty
boty se bořily do rozmoklého mechu.
Pod červeným skořicovníkem tu nyní spočívám
bílým oblakem si hlavu podkládám.

...

Stupeň po stupni větší nádhera
nefritové hory zaplavené ranními červánky
mlha mi vlhčí bavlněný šátek
rosa smáčí můj slaměný přehoz
nohy bezstarostně nazuté v sandálech
poutnickou hůl si držím pevně v ruce
kdo jednou nahlédl přes okraj světa prachu
do říše snů se nenavrátí více.

...

Ta cesta na Horu je trochu k smíchu
bez koňských stop a bez kolejí
úžlabí kamsi v nedohledno spějí
spleť divně rozeklaných skal.
Pod rosou se tu tráva kloní
ve větru šumí kopec piniový
i já svou starou zkratku někdy minu
- Můžeš dál? ptám se potom svého stínu.

...

Studená hora je můj rodný dům
sloupy mu chybějí a nemá stěn
je šesti dveřmi pořád otevřen
nebe se zato klene jako vznosná síň
pokoje tvoří volný šír
tak velký až stěna východní mi
bije o západní zeď
a toho prázdna mezi nimi!

...

Tak za těch třicet svých prožitých let
ušel jsem tisíce mil
zeleným mlázím po březích čistých řek
i červeným prachem zvířených měst.
Okusil jsem i drogy a zůstal smrtelný
četl jsem leccos psal jsem dějiny
až jsem se odtamtud vrátil na tuhle Horu
u říčky zdřímnout si promnout oči.

...

Čistá voda z jarní bystřiny
bílý měsíc na Studené hoře
poznáním tichým duch se rozsvítí
v neklidném světě do prázdně se noře.
Na Studené tam končí všechno hoře
tam starosti za hlavu hoď
pár veršů do skály vyryjme
tak v čase žijeme jak řeka po vlnách unáší loď.

...

Místo, kde trávím své dny
je nevýslovně tajemné a skryté.
Bez větru – samy sebou šumí popínavé rostliny
bez mlhy – v bambusovém háji je stále šero.
Co je příčinou klokotání bystřiny?
Sama ze sebe nad horou oblaka vznikají.
Když jsem o polednách seděl ve své horské chatě
až tehdy jsem pochopil, co je sluneční záře.

...

Žiji pln radosti s každodenní cestou
v jeskyni s hustou klenbou úponků
mé bujně srdce od světa se oprostilo
stalo se navždy souputníkem bílých oblaků
žádná stezka už se světem mne nespojuje
jsem bez záměrů – navždy svoboden
sedím sám v noci na skalní plošině
a úplněk si nad Chan-šanem pluje.

...

Muž ze studené hory
bude tu navždy
ten, který žije v naprosté samotě
nenarodil se ani nezemřel.
Uživatelský avatar
pedrito
člen
 
Příspěvky: 125
Registrován: stř 09. dub 2008 15:40:55

Re: Chan-šan

Příspěvekod pedrito » čtv 12. úno 2009 12:53:42

Mistr z Ledové hory

První kroky Nového roku i letos míří na všechny strany. Někoho vede Mrazík po pěšině mezi břízkami do světa, tou ušlapanou "před naší, za naší, cesta má ať nepráší", na jiného zase čeká štěstí docela blízko - v hlubokém lese, kde dostane třeba od kořenářky na krajíc chleba obyčejnou "sůl nad zlato". Do třetice všeho dobrého - protože přejme všem jen dobré kroky - najdeme možná pomoc na úzké stezce, po které dávno před námi stoupal na vrcholek Ledové hory básník Chan-šan. Své básně psal na listy stromů, na bambusy a na skály, na stěny venkovských stavení i zdi svatyně v pohoří Tchien-tchaj, kde žil jako poustevník v době čínské dynastie Tchang (někdy po polovině osmého století). Sbírku Básně z Ledové hory přeložily a doplnily poznámkami Alena Bláhová a Olga Lomová a vydalo ji nakladatelství DharmaGaia v Praze 1996. Nosím tuhle malou žlutou knížku s sebou už od podzimu, abych ji měla při ruce a napsala o ní, až zima opravdu přituhne. A je to tady; už dlouho se nemám na co vymlouvat. I bez zkřehlých prstů vím, že Mistrovi básníků nesahám po kotníky. Nic mi není platné, že znám jeho básně už hodně let. Vždycky jsem je měla u sebe; jednou jsem je i pro přátele opsala - ještě ze samizdatového vydání v šedých deskách s výstižnou kresbou dvou rozjívených tuláků Chan-šana a Š'-tea. Nejspíš se tehdy tak pobaveně chechtali oficiálně vydané verzi básníkova díla, z níž citlivějším čtenářům - nad poeticky vyšívaným překladem básní "Mistra z Mrazivé hory" - běhal mráz po zádech. Dnes je čtu znovu - jako by to bylo prvně - a sotva o nich můžu něco napsat, dokud básníkovi závidím usebranou mysl, slasti hor, toulky a svobodu (v divokých místech, kde bych ráda pobývala, ale teď bych tam určitě zmrzla). Navíc si dnes ze své nezpůsobilosti možná vůbec nic nedělám. Jak by asi dopadli ostatní, kdyby se také setkali se slavným, pak zapomenutým a mnohokrát znovu objeveným básníkem, kterého si svého času oblíbili i američtí beatnici? Obstáli by před tím, kdo staví zájmy ostatních před vlastní, svým úspěchům nepřikládá přílišnou důležitost, své chyby nezveličuje, aby je mohl odstranit? Kdyby dnes někoho oslovil a zeptal se: Jaké je vlastně tvé pravé jméno a odkud pocházíš? Kdo by znal odpověď a kde by ji hledal? Sotva na jiné stezce než na té na horu Chan-šan, o níž stojí psáno: tahle cesta nemá žádný konec. Kdo z vás se osvobodí od zmatků světa, bude s ním sedět v bílých oblacích.


Věra Jirousová, Lidové noviny, 4. 1. 1997
Uživatelský avatar
pedrito
člen
 
Příspěvky: 125
Registrován: stř 09. dub 2008 15:40:55

Re: Chan-šan

Příspěvekod pedrito » čtv 12. úno 2009 12:55:17

Chan-šan, podivínský poustevník v horách Tchien-tchaj, žil na počátku dynastie Tchang, někdy v 7. století. Zhruba o sto let později byl Chan-šan již uctíván jako buddhistický světec, zároveň však jej taoisté považovali za jednoho ze svých nesmrtelných. Jeho básně se staly populární, byly stále častěji opisovány a napodobovány a zřejmě ve druhé polovině 8. století začaly být pořádány do různých sbírek. Podle básní se Chan-šan jeví jako muž původem z rodiny císařského úředníka, jenž v mládí získal klasické konfuciánské vzdělání a snad složil i některou z nižších státních zkoušek a po určitý čas zastával nevýznamný úřad. Záhy však na úřednickou dráhu rezignoval a odešel se ženou a synem na venkov, kde žil životem prostého rolníka. Ve volných chvílích se těšil četbou svých oblíbených knih, Tao te ťingu a Knihy mistra Čuanga, a také se věnoval alchymii i různým taoistickým praktikám s cílem odhalit tajemství dlouhého života.

Ani tento život jej však nedokázal uspokojit. Pronásledovalo jej pomyšlení na lidskou smrtelnost a také toužil osvobodit se od strastí pozemského života. Odešel tedy do hor Tchien-tchaj na jihu dnešní provincie Če-ťiang a stal se zde poustevníkem. O samotě v horách napsal své nejkrásnější básně, v nichž hovoří o nebezpečí i kráse hor, o tom, jak hladoví a mrzne, a přece by svůj osamělý život nevyměnil za nic na světě.

Básně z Ledové hory mají zároveň symbolický význam, jsou vyjádřením cesty za pravdou v duchu čchanu. Obtížné výstupy na vrchol, kdy cesta se objevuje a zase vytrácí, sezení na skalisku, mlha a tma v roklích, oblaka a slunce nahoře na skalním útesu, to vše lze chápat jako obrazné vyjádření obtížné cesty za "probuzením", na jejímž konci náhle skrze mraky pochybností zazáří světlo poznání. Duše "probuzeného", volná jako pták, bezstarostně a bez cíle plyne po čisté obloze.

Chan-šan básník byl v Číně téměř zapomenut. Jiný byl Chan-šanův osud v Japonsku, kam se jeho básně dostaly pravděpodobně na počátku dynastie Sung. Pod japonskými jmény Kanzan a Džitoku jsou Chan-šan a Š'-te od té doby uctíváni v zenových klášterech... Prostřednictvím zenu ovlivnil Chan-šan také japonskou poezii a výtvarné umění.


Olga Lomová, úvod k Básním z Ledové hory
Uživatelský avatar
pedrito
člen
 
Příspěvky: 125
Registrován: stř 09. dub 2008 15:40:55

Re: Chan-šan

Příspěvekod pedrito » čtv 12. úno 2009 12:58:53

Chan Šan byl čínskej mudrc, kterýmu už začalo lízt velký město a celý svět krkem, a tak se vším najednou seknul a zašil se do hor... Tehdy to bylo možný. Žil v jeskyni, která byla poblíž buddhistickýho chrámu v ťang singským okrese v oblasti Tien Tai a jedinej člověk, se kterým se kamarádil, byl zenovej blázen Š'Te, velkej srandista, jehož práce spočívala v zametání kláštera rýžovým koštětem. Š'Te byl taky básník, ale většinou si to ani nepsal. Chan Šan čas od času slezl ze Studený hory, oblečenej do šatů z kůry, šel do teplý kuchyně a čekal, až dostane nějaký jídlo, jenže žádnej z mnichů mu nikdy nic nedal, protože nechtěl vstoupit do řádu a nechat se třikrát denně volat zvonem k meditaci...

Jack Kerouac: Dharmoví tuláci
Uživatelský avatar
pedrito
člen
 
Příspěvky: 125
Registrován: stř 09. dub 2008 15:40:55


Zpět na Květy poezie z jiných zahrádek

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé