Imaginárium

[Šumle]

Zóna slov houpajících se na vlnách jedniček a nul,
do kterých myšlenkami tiskneme své nitro.
Hra světel a stínů nesoucí informace našich nálad, zaujetí, přesvědčení.
Vpustit do toho svou duši jako tělo na špacír všech hříšníků i svatých.
Nože vlastních pocitů řežou hluboko.
Nože druhých jsou jen obrysy v mlze řezajících vlastních těl.
Každý utěšujíc zpívá si písně polibků.
Nejhlubší řez odhaluje světlo nejvnitřnější.
Imaginárium žasne před Životem obyčejným,
rvoucím jeho pružných stěn na kusy.
Svět iluzí umírá znovuzrozením.